Neziskové organizace pro EU – integrace sociálně vyloučených romských komunit. Praha, 28. 5. 2003

Procházková Lucie
 

Tento odborný seminář se konal v rámci čtvrtého ročníku Světového romského festivalu KHAMORO, který dále doprovázely kulturní pořady a produkce kvalitní romské hudby. Tímto setkáním organizátoři festivalu zareagovali na jednu z priorit Evropské Unie, kterou je inkluze sociálně vyloučených skupin zpět do společnosti. Odborné příspěvky byly tedy zaměřeny na situaci v budoucích členských zemích střední a východní Evropy- především na Českou republiku a Slovensko, kde některé romské komunity žijí dosud v sociální izolaci.

     Cílem pořadatelů semináře bylo přítomným zájemcům představit konkrétní dlouhodobé a životaschopné projekty, na kterých již několik let řada neziskových organizací pracuje s maximálním úsilím a osobním nasazením terénních pracovníků přímo v problematických romských komunitách. Při této práci samozřejmě narážejí na mnoho obtíží, nedůvěru a nechuť spolupracovat jak ze strany úřadů, tak ze strany Romů samotných. Největším problémem obecně je také nedostatek finančních prostředků věnovaných na tyto projekty.

     Úvodní slovo přednesla Nancy Meech, která pracuje v Nadaci rozvoje občanské společnosti v delegaci Evropské komise v České republice. Její prací, o které přítomným sdělila podrobnější informace, je dohlížet na granty pro programy zaměřené na neziskové organizace. Zdůraznila, jak je práce neziskových organizací důležitá a mnohdy jsou výsledky jejich práce překvapivě optimistické. Záleží totiž na každém člověku, jestli se rozhodne pomoci těm, kteří to potřebují a bez aktivity druhých se neobejdou. Právě takoví lidé se v neziskových organizacích našli a dělají tak první kroky ke spokojenému životu nás všech. V České republice bylo již úspěšně zrealizováno množství projektů a jejich výsledky by měly být příkladem pro řešitele projektů, zabývajících se podobnou tématikou, dobrým vzorem a inspirací.

     Další výrazný příspěvek přednesla Ingrid Antalová, která pracuje jako ředitelka Nadacie Milana Šimečka v Bratislavě. Spolu se svými spolupracovníky se zabývá menšinovou problematikou, především spolužitím Romů a ostatních obyvatel s důrazem na komunitní práci v sociálně izolovaných romských osadách. Tato nadace konkrétně už tři roky zabezpečuje komunitní práci v Heřmanovicích na východním Slovensku, kde žije velmi početná komunita Romů. Ingrid Antalová všem přítomným vylíčila, jak práce přímo v terénu vypadá, na jaké problémy v již zmíněné obci naráželi a jak se sžili s místními Romy. V rámci projektu v této lokalitě chtěli kromě jiného vybudovat komunitní centrum, kde by terénní pracovníci mohli bydlet a zároveň se zde od rána do večera setkávat a pracovat s místními Romy. Narazili ale na neochotu úřadů, tak sehnali pouze provizorní prostory, které zdaleka neodpovídají potřebám tak náročné práci s dětmi a dospělými. Setkali se zde za tři roky s velkým množstvím problémů- od špatných hygienických návyků, nevyhovujícího bydlení, nedostatečné docházky dětí do školy, až po úžeru, krádeže, konflikty s policií a dalšími orgány státní správy. Svoji práci v romské komunitě v Heřmanovicích nevzdávají, ale nezájem úředníků o tuto problematiku a tím pádem i nezdary při zajišťování finančních prostředků vedou k tomu, že ředitelka  Nadacie Milana Šimečka skončila svou řeč v pesimistickém tónu- možná nakonec budou muset vyhodnotit své tříleté úsilí jako neúspěšné.

     Po tomto vystoupení následovala velmi živá a dlouhá diskuse, do které se zapojili převážně pracovníci ve školství, kteří mají s romskými dětmi a jejich rodiči mnoho zkušeností. Nechyběly ani komentáře od představitelů dalších neziskových organizací, které s Romy pracují. Nejvýrazněji zazněly připomínky Jana Ráce, který se věnuje terénní práci v romských komunitách, spolupracuje s Muzeem romské kultury v Brně a zdůrazňuje, že pomoc romským rodinám je zcela nezbytná a nelze ji v žádném případě vzdávat.

     Se zajímavými informacemi vystoupila dále Alena Svobodová, která se v současné době věnuje činnosti v Občanském sdružení R- mosty, jehož je tajemnicí. Sdružení se snaží především o to, aby jejich program zaujal co největší počet dětí- hlavně těch ze sociálně slabého prostředí, a aby tak co nejlépe a nejpříjemněji využily svůj volný čas. Nejde však pouze o zábavu, pracovníci sdružení se snaží organizovat různé vzdělávací kurzy, do kterých se samozřejmě mohou zapojit i rodiče a další dospělí, které činnost R- mostů zaujme. Cílem je vytvořit místo, kde se budou rádi setkávat různí lidé, popovídají si, budou řešit své problémy a dozví se další informace o těch ostatních.

V další diskusi a příspěvcích tohoto odborného semináře odborníci na romskou problematiku referovali o konkrétních podobách svých projektů, které nadace a sdružení v rámci integrace sociálně vyloučených romských komunit realizují a na jaké problémy lze při této práci narážet. Většina přednášejících také zmínila, že ne vždy je jejich práce úspěšná. Mnohdy výsledek vůbec neodpovídá takřka nadlidskému úsilí terénních pracovníků. Stále je ale nutné věřit v to, že situaci v romských komunitách lze zlepšit a že ke vzájemnému porozumění ve společnosti dojde jedině tehdy, pokud v řadách Romů poroste aktivní snaha o řešení své životní situace a zároveň v řadách příslušníků české většinové společnosti snaha o pomoc a porozumění lidem, kteří to potřebují.

Vydání: 5, 2003, 12