Machotka Otakar

Download PDF

Po druhé navštívil jsem Ameriku na podzim roku 1947 a vrátil jsem se před vánoci téhož roku. Těšil jsem se nesmírně na tuto svoji druhou návštěvu, neboť jako sociolog jsem tušil, jak mnoho se asi muselo změnit v životě tak velkého národa, který prodělal světovou válku a bezděky se postavil v čelo světové poli­ tiky, kter ý je na jedné straně tak dynamický a na druhé straně tak netradiční. Už jen tyto tři skutečnosti ukazovaly k tomu, že Amerika se musela podstatně směnit a že pro sociologa, který znal Ameriku předválečnou, bude nesporným požitkem a potěšením vidět tyto změny na vlastní oči a spoluprožívat je alespoň zčásti se starými přáteli, kteří je prodělali ve svém vlastním životě.

Mezi oběma návštěvami je časové rozpětí 12 let. Více než tři roky před válkou a více než dva roky po válce, to je můj obraz Ameriky předválečné a poválečné. Byla to předválečná Amerika, která ještě nežila v předtuše války, nebo dokonce v přípravách na válku, Amerika hluboce mírová, a byla to také po válce Amerika vlastně již mírová. Všechny hospodářské stopy války, téměř bez výjimky, byly již zahlazeny, zůstávalo snad jen něco málo z mravních stop války. Viděl jsem tedy dvě mírové Ameriky, jednu před válkou, druhou po válce, mezi nimiž leží osmina století. Je to krátká doba, ale je­li v ní obsažena velká vítězná válka a jde­li o zemi největšího organisačního a techn[ologického] pokroku s nejrychlejším tempem v ý voje, je to hodně. Před sto lety, nebo snad ještě mnohem  spíše na počátku novověku nebo ve středověku by pozorovatel nemohl zjistit příliš mnoho změn, rozhodně ani zlomek těch změn, které jsem mohl pozorovat  za období 12 let ve Spojených státech.

Nemálo důležité ovšem je také to, že i pozorovateli uplynulo celých 12 let života. A to v životě člověka znamená více, než stejné období v životě národa. Pozoroval jsem jako člověk starší a zkušenější, jako člověk, kter ý ve vědeckém i  veřejném životě nahlédl hlouběji do někter ých skutečností, které mladšímu člověku byly do jisté mír y překr ý vány někdy nápadnějšími a více se v tírajícími r ysy, z vukem někter ých jmen osob nebo směrů, vážností někter ých autorit,

 

 

13   Originál nepublikovaného  rukopisu  je uložen v Národním  archivu Praha, f. Otakar Machotka, kt. 10; za svolení k nahlížení do nezpracovaného fondu autor děkuje jeho správci Mgr. Janu Kahudovi. Za laskavé svolení k publikaci autor děkuje dědicům prof. Otakara Machotk y, především jeho synovi prof. Pavlu Machotkovi. Rukopis byl s v ýjimkou interpunkce a odstranění zjevných překlepů ponechán v původní jazykové formě včetně drobných odchylek od současného pravopisného úzu; editorské úprav y byly označeny hranatými závorkami, oprav y v interpunkci nebyly zaznamenávány.

 

 

 

nebo příkr ým odmítáním věcí považovaných  za přežilé a pro budoucí dobu nedůležité. Také pozorovatel prodělal válku, její strasti a naděje a stal se jako my všichni prostším, vážnějším, věcnějším, spíše než rafinovanějším, zjemně­ lejším nebo kultivovanějším člověkem. Drsnost života obrací pozornost člověka v jiném směru, mění jeho zájmy, záliby a hodnocení věcí denního života, stejně jako věcí zásadních  a všelidsk ých. Dokonce  měl jsem někdy  živ ý dojem,  že ty to změny jsou větší než změny, které proděla1 pozorovaný předmět. Když jsem na příklad  na Chicagské  universitě  ptal se po sv ých star ých známých profesorech v téže informační kanceláři v přízemí nalevo a když jsem všechny své učitele  sociologie  až na starého  Rober ta Ezru Parka,  kter ý ve v ysokém věku na konci válk y zemřel, našel přesně v t ýchž pracovnách, v nichž jsem se  s  nimi  před  12  let y  loučil,  když  jsem,  hledaje  jednoho  po  druhém,  měl na papírku  táž čísla dveří,  jako když jsem je hledal  popr vé, zdálo  se mi, že jsem se mnohem více změnil já než oni a než A merika. Tento dojem ve mně sesílil, čím déle jsem s nimi hovořil. Zachovali si téměř tentýž postoj k životu, ke sv ým knihám (které stály ve stejných regálech), ke sv ým běžným vědeck ým starostem, ke svému osobnímu životu. Událostí pro ně bylo, že dlouholetý šéf sociologického departmentu odešel právě do pense a nejstarší z ostatních stal se jeho nástupcem. U nás a pro nás takovéto události jsou jen polovičními udá­ lostmi. Necítíme je tak, jako [ jsme] je cítili před válkou, stáli jsme na pokraji národní propasti, prodělali jsme osobně mnoho utrpení a šlo nám často o udr­ žení holého  života.  Stáli jsme t váří v t vář možné  smr ti tolikrát,  že bychom ani nemohli říct, jak často to bylo. Vždy ť každé poslouchání radia, natož pak illegální schůzka nebo činnost byly poznamenány nebezpečím smr ti. A od té doby jsme si neoddechli. Bojujeme zápas o orientaci svého národního života na velmi dlouhou dobu, usilujeme o novou strukturu hospodářskou a sociální. Celá naše osobnost je jinak organisována. Je upoutána na tolik důležitých věcí, na něž Američané ani nepomyslí, je otupělá, unavená a zjednodušená ve svém zaostření na v yrovnání se s těmi problémy, které na ni naléhají nejvíc. A nejsou to právě problémy takové, jaké nás zajímaly před válkou, jak ými ještě dnes žije americk ý člověk.

Ano, Spojené státy byly jen zlehka ovanuty válkou a nezačaly ještě vážně pociťovat sociální problémy, ve kterých Evropa žije. Jsou dobře zachovalou zemí dřívější evropsko – americké kultur y. V době, kdy Evropa tvoří již zase novou fási své dlouholeté  kultur y a starostlivě  prohlíží  svůj star ý kulturní  inventář, rozvažujíc, co z něho je možno zachovat, co je nutno odložit a co snad se udrží po nějaké menší opravě.

 

 

 

Je tedy možno rozděliti výsledky mého poválečného pozorování života spo­ lečnosti Spojených států do třech skupin. Jsou to především změny, které Spojené státy prodělaly ve smyslu pokračování dosavadního vý voje, vlivem příčin, které tkví v jejich vlastní společnosti a jejich životních podmínkách. Za druhé jsou to změny, které prodělala Amerika intensivním a dlouholetým stykem s Evropou. Mnoho  milionů  amerických  mužů  žilo  po  léta  v Anglii  a později  ve  Francii a v Německu. Tisíce a desetitisíce jiných zůstávalo sice doma, ale věnovali se jen řešení problémů evropských nebo souvisejících s evropskou situací. S tím souvisí, a proto sem patří také vliv války a nové rozhodující postavení Spojených států ve světě. Konečně jsem viděl v Americe věci, kter ým jsem rozuměl jinak a lépe než dříve a které proto podám v poněkud jiném světle, než jsem je podal ve svém původním textu.

V dřívějších  kapitolách  byly čtenáři  nápadné  některé  zvláštní  r ysy ame­ rického života, jimiž se americký život odlišuje od našeho. Všeobecně známý a  nápadný rys života Severoameričanů je jejich v ysoká životní úroveň. Již před válkou byla Amerika zemí největších a nejlépe zařízených bytů, v ysoce hygie­ nické a hojné strav y, a byla zemí, v níž se nespravovaly šaty a neudržovaly ani jiné předměty  denní potřeby,  nýbrž nahražovaly  [se] nov ými. Nejdokonalejší tovární v ýroba i daleko největší počet koňských sil pracujících průměrně pro jednoho občana vytvářely tuto vysokou životní úroveň. Mezitím co Evropa zničila válkou svůj hospodářský život a ještě tři roky po válce nedosáhla zdaleka své předválečné  úrovně,  Amerika  zvedla  svoji životní  úroveň  na nebý valou  v ýši. Myslím, že jsou to hlavně dvě příčiny, které způsobily prudký vzestup životní úrovně Američana. Ve válce americký průmysl musel zmnohonásobit své síly, aby postačil vybavit obrovskou nově založenou armádu a ještě pomáhati vydatně spojencům.  Za druhé,  americké  ženy ve válce téměř  všeobecně  přijaly  v ýdě­ lečné povolání, které po válce neopustily. Příliš si zv ykly na v ýhody vlastních příjmů a na vyšší úroveň vlastní i své domácnosti, než aby dobrovolně povolání opustily. Bylo­li před válkou ve Spojených státech asi 48 milionů v povolání činných,  je jich nyní téměř o 12 milionů  více. Největší  část tohoto  přírůstku jsou vdané ženy. Průměrný  příjem americké  rodiny stoupl tedy nejen o tolik, oč stoupla hladina mzdová, nýbrž mnohem více. Před válkou činil průměrný příjem rodiny 1120 dolarů, po válce se pohybuje kolem 3000 dolarů. Ke konci roku 1947 stoupl ovšem cenov ý index o 62 %. Americká  rodina však nemusí úzkostlivé počítat, vzrostla­li úměrně také hladina mzdová, poněvadž přichází k dobru také celý v ýdělek ženy. Tam ovšem, kde žena nev ydělává a kde platy nestouply tolik jako ceny, především u úředníků, učitelů a profesorů, ale zvláště

 

 

 

u universitních  profesorů,  jejichž gáže nemohly  býti vůbec zv yšovány,  neboť základní jmění universit a jeho výnos se nezměnily, pociťuje Američan stoupnutí cen velmi těžko. Těchto lidí je však málo, takže nemění celkov ý obraz velikého zv ýšení životní  úrovně  průměrné  americké  rodiny.  Zv ýšení příjmů  americké rodiny nastalo ovšem ještě dříve, než bylo v yrobeno dosti zboží. Peníze čekaly na zboží. Koncem roku 1947 bylo ovšem zboží již dostatek, takže celá kupní síla se vrhla na zboží přímo bouřliv ým způsobem.  A poněvadž  v ysoký průměrný příjem americké rodiny zůstává, kupují Američané se stejnou chtivostí dále. Pravděpodobně nikdy a nikde jinde na světě neprodávalo se tolik zboží, jako se prodává nyní ve Spojených státech. Vše obnošené nebo upotřebené se odkládá a nahražuje nov ým. Nejpodstatnější přitom ovšem je, co Američané považují za upotřebené. Do společnosti nosí dámy šaty většinou jen dvakrát a pak je odkládají. Sebemenší závada na prádle osobním nebo ložním, i když by jí bylo možno zcela lehko spravit, odsoudí kus k roztrhání na hadr y. V hotelích mění se každý den ložní prádlo a v normálním hotelu dávají se hostu denně jedno až dvě mýdla a pět čistých ručníků. V lepších hotelích však dává se denně 7 čistých ručníků.  Dávná obliba kuřat a krocanů  vedla k stále intensivnějšímu  [ je]jich pěstování, takže krocaní maso stojí dnes právě asi polovičku než maso hovězí (které se pohybuje asi v cenách obvyklých u nás). Stejně má každý pozorovatel, který srovná předválečnou Ameriku s Amerikou poválečnou, dojem, že se kon­ sumuje mnohem více ovoce než dříve. Pěstování ovoce i zeleniny, zvláště na Flo­ ridě, která zásobuje New York, Boston, Philadelphii a jiná města amerického východu, se rozvinulo také proto, že doprava mraženého ovoce i zeleniny, jejich uchovávání a prodej byly neobyčejně zdokonaleny. Američan ve velkém městě má celý rok stejně všechnu čerstvou zeleninu a všechno čerstvé ovoce jako v době plné sezony. V krámech je všude ovoce navršeno ve vysokých pyramidách, které s největší pravděpodobností se každý den prodají. Američtí obchodníci prodávají jen čerstvé  potraviny  a sotva by riskovali  delší uschovávání  ovoce a zeleniny v krámech. Drůbky se v Americe nejedly už před válkou. Dnes však Američané, zvláště u krocanů, jedí jenom prsa. Tak jako před válkou vyhýbají se Američané tučnému jídlu, dávají přednost mléku před smetanou a šlehačkou, které je všude dost [a kterou] jedí nejspíše ještě děti nebo event[uelně] starší muži, jimž nezáleží na postavě. Nejvíce překvapuje, a v tom Amerika učinila určitě další krok proti poměrům předválečným, že z domácností se v yhazuje neuvěřitelné množství dobr ých potravin, že v hotelích a restauracích se přes zaplacení celého menu vypije třeba jenom grapefruitová šťáva a černá káva. Všechno ostatní jde zpátky a zužitkuje se jako odpadky, které kupují farmáři a pěstitelé bravu. Automobilů

 

 

 

v yrobí se ročně na 4 miliony kusů, a přesto zákazníci čekají řadu měsíců, než se po pořadí na ně dostane. Srovnáme­li počet oby vatelstva u nás a ve Spojených státech, znamenalo by to, že by se u nás ročně muselo prodat asi 350.000 auto­ mobilů a že by přesto zůstával náš trh nenasycen.

Bohužel není možno provésti přesně srovnání ročního konsumu americké rodiny a rodiny naší, ale kdyby bylo provedeno, jsem přesvědčen, že by bylo pro nás velikým překvapením. Řeknu­li, že ročně americká rodina koupí průměrně pětkrát tolik prádla, že americká dáma si koupí osm až desetkrát tolik šatů, možná 15 až 20krát tolik punčoch než naše, že se sní na osobu snad pětkrát tolik masa a více než pětkrát ovoce, myslím, že rozhodně nepřeháním. Srovnejme na příklad jen poměr k nylonkám u nás a v Americe. U nás nylonky považujeme za vítaný v ynález, protože jsou trvanlivé. V Americe však, aby nebyly trvanlivé, v yrábějí některé druhy z tak slabounkých vláken, že oblékají­li se holou rukou, vlákno  se přetrhne.  Americké  dámy  užívají  gumov ých rukavic,  a přesto  jim taková punčocha v ydrží jen na několikrát. Tyto slabounké nylonky v ystavují se ve v ýkladních skříních na skleněných modelech nohy, které jsou zevnitř prosví­ ceny elektrickým světlem. Nylonka je tak slabá, že není na skleněném modelu vidět. Výrobci zřejmě potřebují, aby nylonky v ydržely co nejméně, a tedy aby se jich prodalo co nejvíce. Americké dámy jim v tomto přání v ycházejí vstříc. Ze stejných důvodů uvádějí v ýrobci na trh nylonky, které nemají sesílené paty a špičky. Nosí se do střevíců páskov ých nebo hodně otevřených.

Tento stav hojnosti  a plýtvání  vnucuje  dvě otázky: především,  zv yšuje­li takovýto konsum ještě životní úroveň. Mám dojem, že velká část tohoto konsumu už životní úroveň nezvyšuje. Jistě, že dokonalejší technické vybavení domácnosti, větší byty, více automobilů atd. znamená v yšší životní úroveň, ale znamená­li v yšší životní úroveň také odhazování  velké části připravených  potravin  nebo nošení tak slabých punčoch či stále nové kupování prádla, které by bylo možno nosit déle při sebemenší opravě, je skutečně otázkou. Rozhodně také neznamená zvýšení životní úrovně stálé odkládání téměř nových dámských šatů. Mohlo by znamenat, kdyby Američanky prožívaly estetické hodnoty, vložené do krejčov­ ských výtvorů, tak jako na př[íklad] Francouzsky nebo alespoň naše dámy. Tomu však tak není a jediným důvodem pro časté střídání šatů je společenská prestiž. Druhá otázka je hospodářského rázu. Nám se zdá zcela zbytečné, že Američané tak plýtvají jídlem i šatstvem. Uvažme však, kdyby byli tak šetrně založeni jako my, jak by poškodili svoji průmyslovou výrobu, oč by vzrostla jejich nezaměstna­ nost a jak by v důsledku toho zase byla strhována životní úroveň všech. Jsou to spojité nádoby. Čím více se vyrábí, tím více se musí konsumovat. Je jen otázkou,

 

 

 

jsou­li pro tento konsum peníze. Ty zatím Američané mají, a proto v tak vysoké míře konsumují.

S otázkou životní úrovně souvisí úzce otázka americké podnikavosti. Životní úroveň Američanů je především proto tak v ysoká, že jejich hospodářský život je poháněn do krajnosti v ybičovanou podnikavostí starého liberalistic­ kého režimu. Každý Američan, kromě snad vědců, přemýšlí neustále, jak by co zlepšil, ať už technicky nebo organisačně, aby mu to více v ynášelo. Miliony mozků jsou bičovány tvůrčím podnikatelským napětím a tisíce, ne­li desetiti­ síce z nich přicházejí na nové myšlenky, jak r ychleji a lépe v yrobit, jak levněji a r ychleji  prodat.  Ovšem  za předpokladu  většího  vlastního  zisku.  Abychom byli přesní, musíme připojit, že Američanům záleží přitom také na tom, aby jejich nová myšlenka dobře lidem sloužila. Myšlenka služby není na posledním místě v motivech jejich podnikavosti. Pr vní ovšem je vždycky myšlenka zisku. Hospodářsky nejdůležitější je ona úporná snaha každého jedince, kterou nelze plně nahradit žádným tlakem ze shora, donucením nebo uměle v y volávaným nadšením. To jest skutečnost, která neznamená chválu přežilého liberalismu. Krásný obraz, kter ý nyní s hospodářského hlediska diváku Spojené státy skýtají, má svoje zatím zčásti neviditelné stíny. Většina amerických národohospodářů očekává dříve nebo později hospodářskou krisi spojenou s nezaměstnaností. Lze sice očekávat, že po zkušenostech poslední velké krise Američané lépe budou čelit krisi i jejím následkům. Jistě však při svobodě podnikání nedokážou tuto krisi zmoct úplně, nebo lépe nedokáží předejít ji. Druhý, již nyní viditelný stín, jsou lidé hospodářským životem v yužití, znehodnocení a ponechaní na pospas bídě. V Americe je značný počet star ých mužů, které už nikdo nechce zaměstnat a kteří jsou bez prostředků. Stali se na sklonku svého života obětí dravé hos­ podářské konkurence, a poněvadž jejich síly už nestačí na to, aby znovu začali, zůstávají jako odhozená a nepotřebná smeť na okraji společenského života. Tento stín však r ychle mizí. Snad jen ještě krátkou dobu bude lze vídat na ame­ rických ulicích starce prosící o cigaretu nebo přespávající v parku. Americké starobní pojištění, uvedené v život ještě Rooseveltem, zajišťuje star ým lidem velmi slušný starobní důchod. Pravděpodobně se jeho dobrodiní nevztahuje ještě na všechny nynější věkem z práce v yřazené, ale nebude už dlouho tr vat, kdy tomu tak nebude.

Problém, který se klade při pozorování dnešního amerického hospodářského života, leží v otázce, jak zachovat co největší osobní podnikání a jak přitom osvobodit práci, zabezpečit sociální jistotu a odníti kapitálu jeho přílišný vliv na  veřejný  život.  O  určitou  odpověď  na  tuto  otázku  pokusili  jsme  se  naším

 

 

 

systémem kombinovaného hospodářství národního, družstevního a soukromého. I když v zásadě zdá se toto řešení vhodné a účelné, v provedení lze mu vytýkat, že oslabuje a láme podnikavost jedincovu. Je mnoho snah o zamezení soutěže mezi znárodněným a soukromým podnikáním, což opět snižuje naši hospodářskou úroveň. Tepr ve ten, kdo viděl americkou  podnikavost  a její v ýsledky, může si plně uvědomit plný její význam pro hospodářský život.

Se sociálního hlediska můžeme se také dívati na otázku černochů. I v tomto ohledu lze pozorovat v Americe veliký pokrok. Severní státy již před válkou cho­ valy se k černochům nesrovnatelně lépe nežli státy jižní. Černoši jezdili v auto­ busu nebo v elektrice s bělochy, chodili také na bělošské university (nikoliv však do bělošských chrámů). Na jihu i na severu byl učiněn určitý znatelný pokrok, kter ý se plně projevil vlastně tepr ve návratem  vojáků z fronty. Černí obránci vlasti reklamovali stejné zacházení s ostatními obránci vlasti. Trvali na tom, že jejich zásluhy jsou stejně veliké, a měli úspěch. Ve velkých obchodech vymohly si černošské odborové organisace určité zastoupení mezi personálem, některé bělošské university připouštějí v ynikající černošské odborníky jako profesor y. I na jiných polích bychom mohli sledovat pronikání černošského živlu. V celku je vidět všude mnohem více elegantně oblečených černochů a černošek, než tomu bylo před válkou. Zvláště některé černošky jsou nápadné svojí elegancí. Mnohé z nich dovedou volit k bar vě své pleti vhodný tón látky a klobouku a v ytvářejí tak, možno říci, nový typ hnědé elegance.

Rys mecenášství, spolupráce a ochoty ku pomoci, který je tradiční v ame­ rické společnosti, rozvinul se během války a po válce do nečekaných forem. Již sama válka byla, vedle jiného, ještě před vstupem Spojených států do války také především velkorysou pomocí napadenému a utištěnému. Tato pomoc se stup­ ňovala ve válce, a především po válce. Stupňovala se dvojím směrem. Za pr vé co do intensity, rozsahu i obsahu a za druhé rozšířila se prakticky téměř na celý svět. Američané prohloubili svoje styky s novými národy, poznali jejich poválečné potřeby a snaží se jim vyjít vstříc. I k národům velmi vzdáleným mají pocit bratr­ ské povinnosti, pocit všelidského bratrství, které je pěstováno záměrně církvemi a prohlubováno novinami a veřejným míněním. Mecenášství, které až do války bylo věcí jednotlivců, nebo alespoň věcí soukromou, stalo se poprvé ve velkém měřítku také věcí celého národa a federální vlády. Poprvé v dějinách lidstva vláda některého státu rozdala stamiliardové částky oby vatelům jiných států. Popr vé v dějinách lidstva stará se ve velkém měřítku a za citelných vlastních obětí vláda státu o blaho občanů cizích států. Americká společnost však nepovažuje tím svoji povinnost za splněnou. Nejrůznější spolky, společnosti, církve, kluby i jednotlivci

 

 

 

sbírají peníze pro Evropu a posílají do Evropy větší nebo menší dar y. Nevím, bude­li možno jednou odhadnout celý rozsah nezištné americké pomoci strádající Evropě a strádajícímu světu vůbec. Kdyby však jednou k takovému odhadu došlo, byly by to určitě částky tak ohromné, že bychom nad nimi užasli.

I svoji dobročinnost uskutečňuje Amerika účelně a dobře ji organisuje. Je to země nejstarší sociální péče, v níž zásady sociální pomoci jsou, možno říci, vžitým majetkem celého národa. Američané si nepřáli, aby UNRR A byla dávána zadarmo, nýbrž aby byla prodávána ve prospěch států, jejichž oby vatelům byla přidělena. Věděli, že lehce nabytých věcí lidé nešetří a neváží si jich. Američané si přáli, aby jejich pomoc nebyla jen tak skonsumována, nýbrž aby se stala základem dalšího hospodářského rozvoje. Američané dávají v Marshallově plánu jednotli­ vým zemím velké peněžité dary, ale zároveň je zavazují pomoci druhým zemím. Američané necítí pomoc evropským národům jako ulehčení vlastnímu svědomí, nýbrž přejí si poctivě, aby se evropským národům dobře vedlo. I když někteří, zvláště část republikánů, nevidí rádi, jsou­li podporovány socialistické země, většina amerického národa cítí tak, že je třeba podporovat každého, kdo pomoci potřebuje. Slyšel jsem řadu kázání v kostelích na toto thema, která v yznívala v ten smysl, že naším bratrem je každý, nejen socialista, i komunista, a že vůči každému máme povinnost bratrské pomoci.

Tyto zásady pomoci, z nichž nejdůležitější je zásada, že pomožený má si také pomoci sám a že poskytnutá pomoc má býti základem úplné sociální rehabilitace, nikoliv jen v ýpomoci, která spotřebováním daru skončí svoji působnost, jsou nejplněji dodržovány státem. Všechny ostatní instituce a jednotlivci mají méně možností, a to tím méně, čím jsou menší. Malé dámské spolky posílají balíčky na adresy, které si sehnaly nejrůznějším způsobem, a jsou velmi rády, když jim aspoň zcela malá část podarovaných potvrdí na lístku, vloženém do balíčku, že byl správně doručen. Zvláště naše české spolky těžce nesou, jak málo potvrzení se jim dostává a nevědí, mají­li to přičítat spíše tomu, že balíčky se ztratí, nebo že jsou odcizeny, či jsou­li příjemci tak lhostejní, že ani neodpoví. Ještě bolestněji se mne dotklo, že přijde­li odpověď, obsahuje většinou zároveň žádost o další balíček. Přesto balíčky se posílají dál, i když s menší radostí.

Americké mecenášství, které je ojedinělým kulturním rysem národů evrop­ sko­americké  kultur y a tím spíše národů ostatních  kultur, dostoupilo  po této válce svého vrcholu. Spojené státy pomáhají celému světu. Cítí se odpovědny za osud a blahobyt celého světa. Proudy peněz i zboží rozlévají se ke všem potřebným a dlouho ještě nev yschnou. Američané sami považují za potřebné pomáhat Evropě ještě několik roků. Po čtyřech nebo pěti letech pravděpodobně,

 

 

 

jak sami odhadují, tato pomoc by musela přestat. Věří ovšem, že do té doby se

Evropa postaví na vlastní nohy.

Starost o blaho světa a pomoc všem potřebným spoluprožívá každý Ame­ ričan a pociťuje často velmi citelně i ve svém osobním životě. Především každý Američan  ví, že zv ýšené daně jdou do velké mír y na tuto pomoc. Američané byli zvyklí na malé daně a velmi těžko přijímají vysoké předpisy berních úřadů. Kromě toho každý Američan je nějak zapojen také do dobrovolných akcí buď jako příslušník církve, v níž odvádí svůj nikoliv malý příspěvek ve prospěch Evropy, dále jako člen klubů, spolků nebo odborných společností a konečně také téměř každý Američan posílá osobní dárky. Mnoho z nich má příbuzné a známé v Evropě a ti, kteří je nemají, hledají vhodné adresy, aby učinili zadost hlasu svého mecenášského srdce, aby se cítili plnoprávnými příslušníky této zvláštní kultury, v níž rys dobročinnosti je tak výraznou složkou.

Na dobročinnosti můžeme si ukázat rozvoj také jiného charakteristického rysu americké kultury, t.j. smyslu pro organisaci. Již před válkou byl tento rys ame­ rické kultury nápadný a ve světě dobře známý. Američané jej rozvíjejí a prohlubují, což  také  přispívá  podstatně  k zv yšování  v ysoké  životní  úrovně.  Také  pomoc Evropě  je organisována  v míře, která u nás při podobných  podnicích  nebý vá obvyklá. Všechna organisace v Americe je spojena se soukromým podnikáním. Také organisace posílání dárků Evropě. Byly založeny nové soukromé firmy, které usnadňují jednotlivcům uskutečnit svůj dobrý úmysl. Stačí zastaviti se v kance­ láři Care, zvolit z předloženého seznamu balíků ten, který se hodí představám darujícího, a zaplatit s udáním adresy cenu zásilky. Starosti s poštou, s balením, s obstaráním dárků, to vše odpadá. Dobročinnost funguje takto rychle a bezpečně a pomáhá přitom roztáčet kola hospodářského podnikání. Řada lidí najde svoji obživu při prokazování dobré služby zákazníkům. Velmi dobře jsou organisovány také sbírky církevní. Nemyslím právě jen na třídění sebraného šatstva a prádla, na jeho balení a odesílání. Sbírka organisuje se již u těch, kteří mají něco přinésti. Pastoři vyzývají své ovečky, aby přinášely šatstvo a prádlo vyspravené, vyčištěné nebo vyprané a ovšem také vyžehlené. Boty musí míti dobré tkaničky, musí býti podraženy a opatřeny novými podpatky. Soukromníci, aby mohli poslat i více balíčků, dohovoří se se svými sousedy a nakupují zboží ve velkém. Na cigaretách, konservách, gilettkách a jiných předmětech docilují často velkých úspor, které ovšem jsou zase obráceny na rozmnožení zásilek. Jeden český dámský spolek vzal si za úkol vybavit pražskou porodnici plínkami. Koupil nerozstřihanou a neobrou­ benou plínkovou látku, kterou si členky rozdělily a doma obroubily. Mohly poslati, myslím, dvojnásobný počet plínek, než kdyby je kupovaly hotové.

 

 

 

Ve své stále stupňované liberalistické podnikavosti přemýšlejí Američané intensivně, jak nějakým organisačním zásahem ušetřit sil nebo práce, nebo urychlit výrobu či distribuci. Objevují se stále nové a nové nápady, které přiná­ šejí bystr ým hlavám zisk a konsumentům v ýhody. Tak jednoduchá myšlenka, že obslouží­li  se zákazník  sám, může dostat zboží třeba 20 % levněji, otřásla v poslední době obchody koloniálním zbožím a mnohé z nich zničila. Nějakého podnikavce napadlo, že by mohl prodávat koloniální zboží tak, že ve velké hale prochází zákazník od stánku ke stánku a dává si vybrané zboží sám do lehkého proutěného košíku, který před sebou postrkuje na gumových kolách. S košíkem dojede až k východu, kde mu pokladník zboží spočítá a balič zabalí. Je to hotový převrat v distribuci, kter ý je tím intensivnější, čím lépe jsou tyto tržnice orga­ nisovány a postupně technicky vybavovány. Tak v některých nejnovějších zboží na pultech se doplňuje automaticky tím, že nové zboží je přisouváno, jakmile se sebemenší část octne v košíku kupujícího. Pošty, které jsou ve státní správě, zorganisovaly s takovou bezpečností svůj provoz, že na př[íklad] dopis, daný v New Yorku do 5 hodin na poštu, je se vší určitostí doručen druhý den ráno adresátovi.  A to ještě  se mnoho  diskutuje  o tom,  že pošty  by měly  být dány do soukromých  rukou,  aby jejich organisace  byla v ýkonnější.  Telefony,  které jsou v rukou soukromé společnosti, usnadňují zákazníkům spojení a sobě zvyšují zisk nejen tím, že se na spojení vůbec nečeká, ani při hovoru místním, ani při hovoru meziměstském, nýbrž také na př[íklad] tím, že z kteréhokoliv telefonního aparátu, i veřejného, je možno kdykoliv telefonovat také meziměstsky. Slečna v centrále, kterou musíte napřed zavolat, vám prostě oznámí, kolik peněz musíte do aparátu vhodit, a když je vhodíte, spojí vás se žádaným místem. Organisace šetří ve Spojených státech především lidskou silou. V autobusech a elektrikách nejsou průvodčí.  Lístky v ydává řidič anebo ještě novější způsob,  kter ý řidiče méně zatěžuje, je ten, že za dozoru řidiče cestující při vstupování do vozu vho­ zují prostě mince do aparátu,  kter ý uvolní křídlo turniketu  a pouští jednoho za druhým dovnitř. Nejv yšší úspora lidí je docílena na podzemní new­yorkské dráze, kde není ani prodavačů lístků, ani průvodčích, ani v ýběrčích lístků při východu ( jako na př[íklad] ještě v Londýně). Na podzemní dráze se vůbec lístky neprodávají. Cestující pouze vhozením mince uvolní turniket a od té doby vůbec nepřijde s nikým do styku.

Ve vší snaze po lepší organisaci jsou vedeni Američané svým zdravým smys­ lem (commom sense). Liberalistická podnikavost a zdrav ý smysl, kter ý daleko bezpečněji  v yciťuje  potřeby  člověka  anebo  potřeby  materiálu,  jsou základem americké organizační schopnosti. Hybnou silou její je touha po pohodlí. Tímto

 

 

 

výrazem nevystihujeme ovšem přesně, co vede Američana k tomu, aby si ušetřil zbytečný pohyb, aby jej předměty, s nimiž zachází, nezlobily a nerušily, aby vše stálo co nejmenší námahu mozku i těla. Není to pohodlí ve smyslu evropském, Američan chce ušetřit námahu jen proto, aby svoji energii mohl vydávat na jinou stranu. Snaha po lepší organisaci, vedená těmito třemi motiv y, je ovšem úzce spjata s v ymoženostmi  technickými.  I technika  především  slouží těmto třem cílům. Proto většina amerických v ynálezů znamená spíše malé praktické zlep­ šení nebo zařízení než nějakou novou konstruktivní myšlenku. Američan velmi citlivě si uvědomuje, co mu v jeho zacházení s předměty vadí. Udržuje v sobě stále jakousi zv ýšenou náročnost na to, aby mu vše dobře sloužilo. Evropané naopak jsou zvyklí na to, že disciplinou a vůlí donucují organismus k vyhovění nárokům, které na ně kladou nutnosti života. Evropan se raději pečlivě střeží, aby si nepoškodil nebo nepomazal šaty, Američan má snahu opačnou, aby poškozené a pomazané šaty mu někdo r ychle v yčistil a spravil. Proto je všude tolik che­ mických čistíren, které v yčistí věci nikoliv za několik týdnů, nýbrž do druhého dne, a přejete­li si, tedy na počkání. Zároveň přišijí knoflíky a opraví vše, co je potřeba. Evropan chápe, že nese­li vodu ve sklenici, musí dávat pozor, aby mu voda nevyšplíchla. Spokojuje se fysickými vlastnostmi materiálu a zvyšuje svoji přesnost a opatrnost v pohybech, aby došel svého cíle. Američané tak dlouho přemýšleli, až donutili vodu k poslušnosti. Vyrábějí skleničky, které před okra­ jem jsou vyklenuty ven. V tomto malém vyhnutí stěny skleničky zarazí se pohyb vody tak, že vodu při přenášení skleničky nemůžete vlastně rozlít. Stejného rázu a neméně jednoduchý je jiný vynález, nebo spíše organisační zařízení. Kolikrát se stane hospodyňce, že rozbije lahev s mlékem. Křehkost skla mléčných lahví přijímáme jako samozřejmou nutnost. Také přijímáme jako samozřejmou nut­ nost, že se lahve vracejí, že nám překážejí a že jsou těžké. S tím vším se americký duch nesmiřuje, nýbrž naopak snaží se to překonat. A je to v jádru velmi jed­ noduché. Mléko i smetana může se přeci prodávat v papírových [obalech]. Aby byly skladnější, jsou čtverhranné. Jejich v ýhodou je také to, že papírová zátka je tak perně přilepena na papírovou sklenici, že není třeba dávat pozor, v jaké poloze dáme lahev do nákupní tašky. V Evropě také trpně přijímáme, že naše lahve na mléko, uzavřené papírovými zátkami, shromažďují často na této zátce za skleněnou obrubou nečistotu. Trpíme to již dlouhá desetiletí. Při otevření lahve dostane  se nečistota  do mléka, a my si myslíme,  že proti tomu celkem nejde nic dělat. Američané dělají mléčné zátky prostě širší, tak, aby celý okraj lahve byl ještě kr yt papírovou zátkou. Chceme­li mít dobrou polévku, považu­ jeme za samozřejmé, že do ní musíme dát dobr ý materiál a patřičně dlouho ji

 

 

 

vařit. Ustupujeme nárokům materiálu jako něčemu neměnitelnému. Polévkové kostky považujeme jen za méněcennou náhražku, kterou užíváme jen v případě naprosté nutnosti. Američané však postavili si požadavek, že polévka musí být nejen rychlá, ale i dobrá. Dokázali vyrobit konservy, v nichž je všechen nejlepší materiál a které se pouze hodí do vařící vody. Jsou tak výborné, že jen málokdy se nám doma podaří uvařit polévku tak dobrou. A tak by bylo možno pokračovat mnoha dalšími příklady. Bereme za hotovou věc, že na př[íklad] radiové aparáty jsou těžké. Musí to být, mají­li být dobré a má­li v nich být všechno, co v nich být musí. Američané však žádají od radia, nejen aby bylo lehoučké, ale také aby bylo […] nezávislé na elektrickém proudu. Zkonstruovali maličká radia, téměř velikosti kapesních fotoaparátů, která jsou opatřena zároveň baterií; jsou tak lehká, malá a soběstačná, že se přenášejí beze všech obtíží. K tomu ještě jsou velice levná. Týmž duchem vedeni mají Američané drát od telefonního aparátu k sluchátku ve formě spirálového pera, které se stahuje, když sluchátko vracíte na své místo, a lehce se natahuje, když je nesete k uchu. I když u nás je tento v ynález znám, není rozšířen a není dosti oceňován právě proto, že nám chybí duch  služby  a  pohodlí,  kter ý  s  velkou  r ychlostí  rozšiřuje  všechny  v ynálezy do nejširších vrstev. Všiml jsem si, že mnohé americké přístroje pro domácnost, které jsou u nás známy a jež v Americe každá hospodyňka užívá, nenacházejí u nás dosti zájmu u hospodyněk, které raději vedou domácnost svým tradičním a  namáhavějším  způsobem.  Požadavek  účelnosti,  pohodlí  a  ušetření  práce je v psychologii evropských národů tak málo obsažen, že nejen nepřinášíme takové drobné praktické v ynálezy jako Američané, nýbrž ani jich neužíváme, jsou­li již Američany vynalezeny a v levném provedení vyráběny. Vzpomínám jen patentního smetáku, který už po řadu desetiletí ušetří americkým hospodyňkám nutnost shýbat se nad kobercem a dýchat prach, který při jeho zametání se zvíří. Je velmi laciný, velmi trvanlivý a je u nás dlouho v prodeji, ale nekupuje se.

Nepovažujeme za svůj úkol psáti o technických vynálezech, šlo nám jenom o ducha, z něhož se rodí a s nímž jsou přijímány, o ducha, kter ý Evropě chybí a pravděpodobně bude chybět ještě dlouho. Přesto musíme hovořit, ač neod­ borníci, alespoň o těch technických vynálezech, které propůjčují určitý charak­ teristický r ys americké kultuře. Kulturní anthropologové naučili nás sledovati jednoduché nebo složitější vynálezy, které propůjčují charakter celým kulturním oblastem. Mluvíme­li u primitivních národů v tomto smyslu na př[íklad] o oblas­ tech, v nichž byl rozšířen luk a šíp, můžeme dnes mluvit o oblastech, v nichž je rozšířena  železnice  nebo aeroplán.  Jisto je, že tento r ys moderní  americké kultury vyznačuje nejvýrazněji právě kulturu americkou. Délkou železniční sítě,

 

 

 

pohodlím železniční dopravy a její rychlostí vedou Spojené státy v celé evropsko­

­americké kulturní oblasti. V poslední době přistoupil nov ý pr vek, kter ý opět posunul  americkou  železnici  o kus kupředu,  o kus před  železnice  evropské. Aby bez zastávky mohly zmáhat dlouhé trati velkou rychlostí i při velkém počtu železničních vagonů, zavedli Američané velmi silné lokomotiv y s Dieselov ými motor y. Mají až 10.000 HP, a poněvadž nemusejí nabírat vodu, dojedou prak­ ticky neomezeně daleko bez zastávky. Ještě větší převahu má americká kultura v dopravě vzduchem. Jedině Spojené státy vyrábějí všechny potřebné typy tech­ nicky dokonalých čtyřmotorov ých letadel, která spojují všechny části velikého amerického kontinentu pravidelnou a velmi rozšířenou dopravní službou, stejně jako Ameriku s ostatními světadíly. Americké letecké společnosti mají lví podíl na celé světové vzdušné dopravě. A pokud provoz obstarávají společnosti nea­ merické, užívají pro dálkové lety téměř v ýhradně amerických letadel. Všechna světová letiště jsou ovládána americkými letadly, téměř všechny vzdušné vzdá­ lenosti jsou překonávány jejich dokonalostí a bezpečností. A newyorkský letecký přístav je daleko největší ze všech, jeho provoz je mnohonásobně větší než provoz evropských nebo jiných letišť, počítaje v to i veliké letiště londýnské. Na území Spojených států stala se letecká doprava vžitou a všeobecně užívanou součástí života. Způsobuje to nejen, že ve Spojených státech jsou ve velkém vyráběny silné a dokonalé letouny, nýbrž také to, že velikost kontinentu si v yžaduje leteckou dopravu více než v malých evropských zemích, a také to, že americká veřejnost snáze přijímá a užívá technické vynálezy než veřejnost evropská. Strava ve Spo­ jených státech pokračovala ve v ý vojové linii předválečné. Jakost strav y stoupla pěstováním nejkvalitnějších druhů. Na př[íklad] krocani a kuřata jsou pěstována v tak velikém měřítku, jak bylo výše řečeno, že jsou běžnou denní stravou, kte­ rou si může kdokoliv dopřát. Podstatného zlepšení dostalo se americké stravě všeobecným rozšířením mraženého ovoce a mražené zeleniny, která přichází čerstvá z Floridy a může být na jídelním lístku ve stejném množství a ve stejné kvalitě po celý rok. Kvalita potravin stoupla také rozšířením ledniček a elektricky chlazených železničních vagonů. Rozšířilo se také podstatně vyrábění polopřipra­ vené, nebo i zcela připravené potravy (pečeně, saláty, kompoty), takže i návštěva, která přijde znenadání, může býti za pomoci znamenitých konser v pohoštěna velice  bohatě.  Z důvodu  snadnější  stravitelnosti  rozšířilo  se opékání  chlebů na sandwiche a z důvodu většího počtu vitaminů a snad také snazší stravitel­ nosti, užívá se stále víc celozrnného  pšeničného  chleba. Všechny tyto změny jsou ve smyslu větší hygieničnosti a většího pohodlí hospodyně. Chuťové ohledy ve všech těchto změnách  nehrály žádnou úlohu. Jedna změna však je vedena

 

 

 

chutí nebo spíše zv ykem a není na prospěch vhodnosti strav y. Všude vzrostla zařízení s ledovou pitnou vodou. V hotelích dokonce jsou tři kohoutky s vodou teplou, studenou a ledovou. Na americké stravě je také znatelný vliv Evropy. Američtí vojáci naučili se jíst mnohá jídla, která pak žádají i doma. Myslím, že se značně rozšířilo jemné a lehké pečivo, které dříve Amerika nemívala a kte­ rého hlavně na východě má nyní hojnost. Různé druhy koláčků jsou dnes hodně rozšířeny. Jinou pozoruhodnou změnou, způsobenou ani ne tak chutí jako spíše reklamou na jedné straně a lehkověrností s nedostatkem pevného životního stylu na straně druhé, je zvýšené požívání alkoholických nápojů před jídlem a po jídle. Americké reklamě podařilo se vzbudit, zvláště u obchodníků, představu, že úspěšný obchodník v ypije před jídlem nebo po jídle svůj oblíbený alkoholický nápoj (ať již jako aperitiv, nebo na př[íklad] jako sherry). Takovouto představu stačí jen vzbudit, aby se stala těžko v ykořenitelným zv ykem. Na druhé straně ovšem pravidelné požívání alkoholu před jídlem nebo po jídle znamená mírné požívání alkoholu, což je u amerických pijáků novinkou. Nevylučuje ovšem, aby event[uelně] večer nepili tak mnoho jako dříve. Rozšířilo se podstatně také pití piva, a to opět pomocí intensivní a všudypřítomné reklamy. Pivo je ovšem drahé právě proto, že je třeba dělat takovou reklamu. Evropana překvapí, že na reklam­ ních obrázcích velmi často bý vá tvář mladé hezké dívky, která přikládá sklenici piva k ústům. Zde je uváděn osvěžující účinek piva se svěžestí mládí. Na jiných obrázcích  bý vá zralý zkušený  muž, kter ý jako dobr ý znalec v ychutnává  svoji sklenici skutečně dobrého, odborníkem ceněného piva. Požívání piva v malých dávkách,  na př[íklad]  po večeři,  se rozhodně  rozšířilo,  a to myslím  i z části u těch, kteří byli dříve naprosto „suší“.

Americká reklama se rozvinula co do intensity a účinnosti na amerického občana. Veliký reálný vzestup národního důchodu dává velké možnosti reklamě, aby učila lidi nov ým potřebám  a zv yšovala  jejich životní  úroveň.  Američané přesto, že jejich reálný důchod  vzrostl asi o [neuvedeno]  %, nemají pocit, že žijí v blahobytu. Naopak, všichni cítí, kolik věcí jim ještě schází, co všechno by měli mít a co všechno by chtěli mít, na co nemají peníze. To je do velké mír y způsobeno účinnou americkou reklamou. Nejvíce snad je to vidět na amerických denních listech, které všedního dne v ycházejí o čtyřiceti až 70 stranách velkého formátu, v neděli pak o 300 i více stranách. Většina obsahu jsou reklamy. Je kupodivu,  jak  americké  hospodářství  postačilo  v nejkratší  době  nasy tit  trh ve většině denních potřeb takov ým způsobem, že již ve třetím roce po ukončení války nabízí na desítkách a v neděli na stech stran[ách] velikého formátu svoje zboží.

 

 

 

Svoji oblibu působit na zákazníka hezkou dívčí tváří si americká reklama plně podržela. S poválečným ústupem přísnosti mravních norem a patrně také se zlomem sexuální morálky jsou dívčí reklamní barevné fotografie stále dráždivěj­ šího rázu. Často se užívá fotografií děvčat ležících na pohovce nebo v koketním domácím obleku a v koketních přezůvkách. Tam, kde měly působit spíše svojí dekoltáží než přitažliv ým úsměvem nebo pozou, v yskytují se fotografie děvčat velmi málo oblečených, a dokonce nikoliv zřídka i děvčat zcela neoblečených. Celkový dojem ze všech těch dívčích tváří je mnohem dráždivější, než tomu bylo u reklam před válkou.

Řadu desetiletí pozorované oslabování rodinných pout pokročilo v posled­ ních letech v Americe velmi r ychle kupředu. A to jak mezi manželi, tak mezi rodiči a dětmi. Spojené státy, jak známo, vedly ve v ýši rozluk daleko přede všemi státy evropskými. Před válkou počet rozluk byl poměrně asi dvojnásobný ve Spo­ jených státech než v těch zemích evropských, které měly nejvyšší evropskou cifru rozluk. Bylo­li však ve Spojených státech na 100 nov ých sňatků 16 nebo 17 roz­ luk a pohybovala­li se tato cifra v takové v ýši po několik roků, celkem bez větších v ýky vů, stoupla během války rapidně tak, že v r[oce] 1946 připadá ve Spojených státech na 100 sňatků 31 rozluk. Tato cifra je jistě z části způsobena likvidací manželství, která byla rozvrácena válkou. Jsou to především manželství vojáků, kteří žili dlouhou dobu mimo domov a kteří měli dosti příležitosti k porušení manželských povinností. Jistě i opuštěné ženy, jejichž manželé sloužili na vojně, nesou svoji část viny. Je těžko odhadnouti, jak mnoho z vysoké cifry rozluk máme přičísti těmto mimořádným poměrům, s nimiž v příštích letech pravděpodobně nemusíme počítat. Je nepochybné, že v ysoká cifra rozluk poklesne, ale pochy­ buji, že by klesla daleko pod 25, a rozhodně asi nebude menší než 20. To by znamenalo, že v průměru dnes americké manželství tr vá o něco více než 3 léta a při očekávaném zlepšení by tr valo pravděpodobně necelých pět let. Značnou úlohu ve v ý voji manželských poměrů budou jistě hráti poměr y hospodářské. Pokud se udrží prosperita, to znamená pokud budou vdané ženy tak velkým dílem  zaměstnány  ve  v ýdělečných  povoláních  jako  dnes,  nebudou  chance na pokles rozluk příliš veliké. Pocit samostatnosti, který je tak zvyšován vlastním povoláním ženiným, uvolňuje v manželství poslední zbytky pout, která dosud manžele k sobě pojí. Náročné Američanky, vůči nimž mužové, i pokud nebyly zaměstnány,  měli  největší  ohledy,  v yžadují  ještě  více pozornosti  a ještě  více ohledů, nejsou­li na muži hospodářsky závislé. Také příležitost ke styku s muži, kterou  povolání  posky tuje  vdaným  ženám,  přispívá  k  ohrožení  manželství. Tr valým ohrožením pevnosti manželství je stupňovaná poživačnost. Všechny

 

 

 

země, které vedly válku, znají vlnu poživačnosti po válečné únavě. Ta se objevila také ve Spojených státech. Ve skutečnosti však je v ýrazem nejen poválečných poměrů, nýbrž stupňované poživačnosti vůbec. I ve Spojených státech život je vážnější a nehledá snad tolik „fun“ jako před válkou, zato hledá více požitků. Předválečné  veselí  je zčásti  v y važováno  zv ýšenou  poválečnou  poživačností. Sem patří především taneční zábav y, divoké jízdy autem a také alkohol. To vše ohrožuje přirozeně také stabilitu manželských pout. Část z tohoto ohrožení je asi tr valého rázu.

Neposlušnost a svoboda dětí byla dále stupňována. Rodiče dnes již se ani neodvažují něco dětem energicky zakázat nebo rozkázat. I s malými dětmi zachází rodiče s takovým respektem jako s dospělými lidmi. Každé dítě má svůj značně veliký okruh osobních zájmů, svobodného rozhodování, zařizování si života po svém a chování dle svých představ. Zvláště hoši projevují již od časných let plně svůj názor na život a svůj poměr k věcem a k lidem, a to i před hosty. To, čemu říkáme klackovitost a nevychovanost, je v Americe přirozené a samo­ zřejmé, byť nemilé období ve vý voji mladého muže. Vůči rodičům si dovolují děti neuvěřitelně mnoho, přes jejich vlídnost, laskavost a ohleduplnost. Stane se, že za pomoc a nebo přispění, dítě se odplatí rodičům zlým slovem nebo uhozením. I zde pravděpodobnou spolupříčinou je zv ýšení v ýdělečné činnosti dětí. I když není dobře možno opříti se o statistická data, zdá se nepochybné, že zvláště hoši si snaží vydělávat nebo spíše přivydělávat již od velmi časných let, na př[íklad] roznášením novin nebo nějakou pomocí v garážích a pod[obně]. Rodiče je v tom podporují nejen z důvodů finančních. Vidí v tom dobrou školu samostatnosti a dobrou výchovu k podnikavosti. Stále stupňovaná podnikavost, o níž jsme výše hovořili, projevuje se i tímto způsobem. Zasahuje velmi silně do rodinného života hospodářskou samostatností žen a částečnou hospodářskou samostatností dětí. Vzpomeneme­li na vysoký respekt k člověku, k jeho přání, který již řadu deseti­ letí v Americe byl velmi vysoký, uvážíme­li, že pravděpodobně přes v mnohých zemích opačný vý voj v Evropě, v Americe byl ještě stupňován, nahlédneme, proč rodinná pouta v Americe jsou dále oslabována.

Veřejnost  všímá si stále více alespoň  těch důsledků  uvolněného  chování dětí, které zasahují do veřejného života. V novinách lze čísti velmi často zprávy o tom, že byli zadrženi chlapci s ostře nabitými revolvery, že ohrožovali chodce. Dokonce jsem četl případ, že na místě zastřelil chlapec strážníka, který mu chtěl revolver odejmout. Čeští lidé v Americe, kteří znají poměry u nás, kroutí pováž­ livě hlavou nad těmito poměr y. I Američané se nad nimi zamýšlejí. Připome­ neme­li si zvýšenou dravost a poživačnost amerického života a myslíme­li na to,

 

 

 

že tato uvolněná mládež stojí pod vlivem vzorů zmíněné uvolněnosti a dravosti, je skutečně nad čím se zamýšlet.

S uvolněním rodinných pout souvisí také úplné dokonání zlomu v sexuální morálce, o němž jsem hovořil v kapitole o lásce. Znalci americké mládeže shodují se v tom, že stará puritánská morálka zdrženlivosti a přísnosti je úplně ztracena. Práva jedince na život, respekt k osobnosti a přáním druhého člověka se stup­ ňovanou poživačností, jakož i uvolněná autorita rodičů způsobily, že panenství od poměrně mladého věku se stává v Americe úplnou vzácností. Přispívá k tomu také silné požívání alkoholu děvčaty, které brání posledním zábranám, zbý vají­ cím ze staré morálky. Rodiče, snažící se tak intensivně o štěstí svých dětí, těžko se odhodlávají jim bránit. Ostatně osmnáctileté dcery jsou [toho] názoru, že jim nemá nikdo do jejich osobních  věcí hovořit,  a to ani otec, ani matka. Rodiče jsou si vědomi neúčinnosti jakýchkoliv zásahů, a to podlamuje poslední snahy o zabránění úplné volnosti jejich dětí.

Celkový obraz poválečného amerického vnitřního vý voje ve srovnání s Evro­ pou a s předválečnou Amerikou není ovšem ještě ustálený. Mnohé z vý vojových tendencí, které znamenají stupňování předválečného v ý voje, jsou z části zavi­ něny válkou a budou oslabeny návratem k normálním dobám. Vliv války, která Ameriku mnohem méně zasáhla než Evropu a která na ni působila vlastně jen nepřímo, hospodářsky ani morálně není ještě zcela překonán. Hospodářský návrat k mírovým dobám byl téměř dokončen ke konci roku 1947. Zbylo již jen málo z následků válečného hospodářství a válečného p[o]uštění žilou, naopak, vysoká zaměstnanost přivodila téměř v celé šíři amerického života nesrovnatelně v yšší životní úroveň proti úrovni předválečné a posunuly ji tak daleko nad pod­ statně sníženou životní úroveň Evropy, že pravděpodobně po mnoho desetiletí nemá žádná evropská země chance, aby se v tomto ohledu Americe přiblížila. Podstatné omezení podnikavosti a osobní iniciativy v mnohých evropských stá­ tech odsoudí je k roli napodobovatelů, žáků, dohánějících tento vzdálený vzor, který však při sebevětší rychlosti, s níž se napodobující budou přibližovat, postačí svým vlastním rychlým vý vojem udržovat pravděpodobné dlouho velikou nynější vzdálenost. Pouze hospodářská krise, předpovídaná a očekávaná, může v tomto závodě strhnout Ameriku podstatně blíže k evropské úrovni. Morální následky války jsou ještě citelnější než následky hospodářské. Dravost vojenského života působila na dravost života civilního. Zdá se, že je i více krádeží, páchaných normálními občany, a nikoliv gangstery. Poklesla v některých vrstvách i ochota a vlídnost, nepochybně, nebo alespoň pravděpodobně dočasně. Zvýšená poživač­ nost a dravost života zdá se však trvalejším rysem v poválečném mravním profilu

 

 

 

Ameriky.  Mravně  získala Amerika  pravděpodobně  tr valý r ys mezinárodního zájmu a mezinárodní dobré vůle. Vyrůstá na strážce a odpovědného ručitele světového míru, a pokud demokraté podrží v zemi silný vliv, bude tuto roli hrát ochotně a odpovědně. I mecenášství za oceán posílilo zájem a dobrou vůli vůči cizím národům. Je možné, že ochotou k mezinárodní spolupráci, podporovanou politickou, hospodářskou silou velmocenského postavení Spojených států, stane se tato  země  pr vním  nositelem  myšlenky  mezinárodní  spolupráce.  Moderní evropsko­americká kultura, v níž tento r ys technickým přispěním vzdálených států a stále vzrůstající jednotnou organisací světa se stává důležitou součástí morální struktury současného lidstva, nachází svůj vzor v Americe. Spojené státy první vytvořily tento rys v oblasti naší kultury nejsilněji a nejplněji a i tak se staly vzorem státům evropským.

Rozvíjející se liberalistické podnikání zatlačuje však do pozadí vý voj k soci­ alismu, kter ý v Evropě tak daleko pokročil. Liberalismus v mnohých ohledech se doposud ve Spojených státech nevyžil. Není pochybnosti o tom, že i on dojde brzy svého vrcholu a že vý voj k socialismu, který započal některými Roosevelto­ vými reformami, bude jednou pokračovat. Bude pokračovat, i kdyby byl dočasně přerušen vítězstvím republikánů.

 

Připodobnění Evropě

Každý, kdo přijde po válce do Spojených států a přinesl si v mysli jejich před­ válečný obraz, musí míti dojem, že se v mnohém připodobnily Evropě. Proces připodobnění Evropě probíhá ve Spojených státech jistě velice dlouho. Tato válka znamenala v něm jen znatelnější sesílení, tak asi jako kdysi tímto směrem půso­ bila francouzská pomoc Spojeným státům v odboji proti Angličanům. Oč širší a hlubší je vliv několikaletého pobytu několikamilionové armády mladých Ame­ ričanů v Evropě, uvidíme snad v celé plnosti teprve po letech. Miliony mladých Američanů byly nejdříve v Anglii, tedy v zemi téhož jazyka, v zemi, z jejíž kultury se vy víjela americká kultura po staletí. Ač cizí, přece se cítili zčásti doma a mohli si vše, na co byli zvědavi, dáti vysvětlit svým rodným jazykem. A měli dost času být hodně zvědaví. Čekali na invasi do Evropy léta. A po těchto létech přípravy ke styku s evropskou kulturou vstoupili na evropský kontinent. Napřed jako bojovníci a zůstali na něm po určitou dobu jako okupační armáda. Dostali tedy několikerou lekci. Poučení o evropském životě a o evropských hodnotách. Přes léta mírových i bojových zkušeností v Evropě nepochybně Evropě neporozuměli zcela. Zůstalo jim mnoho nesrozumitelného a vrátili se s mnohými nejasnostmi a otázkami. Ale lecčemus také porozuměli a leccos přijali.

 

 

 

Nesporným vlivem Evropy je značná změna v pánské modě. Nejvíce je to ovšem vidět na New Yorku, nejevropštějším americkém městě. I teď v Americe nosí páni téměř výhradně konfekční obleky. Ve srovnání s předválečnými poměry je to však konfekce v nejlepším slova smyslu, velmi elegantní, dobře zpracovaná, zcela anglického střihu. Také látky podléhají zcela anglickým vzorům. Opustily standardní šedou a modrou. Užívá se dnes mnoho odstínů barev, a to vesměs barev velice světlých. I zimní kabáty jsou často světle žluté, stejně jako zimní šaty. Jsou světlešedohnědé nebo světlešedé. Vzorkem připomínají látky anglické, t.j. jsou rafinovanější, složitější a hledají určitý estetický účinek. Americká pánská společnost je mnohem elegantnější než před válkou. Snad to způsobuje také to, že všichni páni si po delší době koupili právě po válce nové šaty. Ale spolupůsobí jistě vliv Evropy, především Anglie. V dámské módě nelze pozorovat žádnou podobnou změnu. Jistě především proto, že v Evropě byli muži, a nikoliv ženy, ale také proto, že Anglie je zemí pánské módy, a nikoliv módy dámské. Vliv válečné a poválečné Paříže, který byl také kratší, nemohl působit. V té době Paříž nebyla centrem dámské módy, neměla na to ani materiál, ani myšlenky.

Je snad také vlivem Anglie, i když vlivem přijatým a zpracovaným podle vlastních potřeb, že se v Americe ujímají, zvláště mezi studenty, nepromokavé pláště  s  teplými  vložkami.  Američané  nosí  je  i v zimě  za  největších  mrazů. Z odpínacích vložek staly se často vložky všité a z kabátů takto vybavených pro podzimní sychravé počasí staly se kabáty zimní. Vložky jsou často chlupaté jako kožešina a udržují velice dobře teplo. Přitom jsou velmi lehké. Je to nov ý r ys pánské módy, který znamená diferenciaci. Navrchu je slabá látka, chránící proti dešti, a teprve vespod látka sloužící k udržení tepla. Silné pánské látky, jaké se nosívaly dříve, měly obojí úkol, nepromoknout i hřát. Ve smyslu dosavadních hodnot je to nesporný pokrok. O vlivu Evropy na jídlo jsme se částečně zmínili. Rozšíření všeho druhu evropského druhu pečiva obohatilo podstatně americkou kuchyň. Také větší užívání piva a užívání alkoholu před jídlem a po jídle. Vedle toho mám dojem, že americká kuchyně získala značně na chutnosti. I to bych přičítal vlivu Evropy, spíše ovšem vlivu Francie než Anglie.

Za připodobnění Evropě musíme považovat také přijetí jednoduché archi­ tektur y a hladké fasády domů. Ovšem, i všechny dřívější styly, ať už gotický, renesanční či jiný, byly evropské. Ale hladkému stylu odolávala Amerika poměrně dlouho, stále ještě viděla ve starých evropských stylech cosi, co z ní dělá kulturní zemi, cosi, čím lépe vyjadřuje svoje evropské kulturní dědictví. Před válkou byly domy s hladkou fasádou naprostou výjimkou. Vlastně nevím, zda kromě Rocke­ fellerova mrakodrapu vůbec nějaké byly. Dnes už mnohé novostavby jsou stavěny

 

 

 

v tomto stylu, a to i tam, kde se to příliš nehodí. Chicagská universita, která jako většina universit je celá stavěna ve stylu kolejní gotiky, dostavuje ústřední budovu v moderním hladkém stylu.

Tím přecházíme do duchovnějších oblastí evropského stylu. Sem patří především zvýšený zájem o hudbu. Amerika si byla vědoma, jak v tomto ohledu je daleko za Evropou.  Zv ýšil se zájem o hudbu u jednotlivců.  Zv ýšil se počet hudebních škol a zvýšilo se porozumění pro hudbu. Zatímco u nás ubý vá hudeb­ ních amatérů mezi mládeží, v Americe jich přibý vá. Snad spolupůsobí potřeba chrámové hudby, která se neomezuje na varhany, sbory a solový zpěv, nýbrž mívá i celé orchestry.

Kupodivu  vzrůstá také oceňování  latiny. Vý voj ve srovnání  s Evropou  je podobný jako u hudby. Zatím co Evropa se snaží omezovat latinu ve prospěch nových vědeckých předmětů nebo předmětů praktických (zčásti jistě také vlivem prakticky  zaměřené  Ameriky),  Amerika  doceňuje  star ý evropský  vzor a vidí v latině symbol hlubší evropské kultury.

Zdá  se  mi  také,  že  vlivem  Evropy  vzrůstá  zájem  o  starožitnosti.  Staré r ytiny z amerického života, z konce XVIII. a počátku X[I]X. století, lze často vidět na prodej v knihkupeckých krámech, stejně jako na chodbách a v pokojích lepších hotelů. Hotely také přejaly evropský zvyk zdobiti pokoje obrazy, což bylo před válkou vzácností.  Vedle star ých r ytin věnuje se také pozornost  starému porcelánu a nemálo i francouzským rytinám.

Že evropský vliv na Ameriku je silný přes její dynamičnost a často v obo­ rech, které v Americe žijí vlastním silným životem a v nichž Amerika event[uelně] i Evropu předčí, je vidět na mém vlastním oboru – sociologii. Americká sociolo­ gie dnes je vlastně jedinou plně se rozvíjející sociologií vůbec. V Anglii, Francii i v Německu je jen málo pěstitelů této vědy. Evropa není ani stínem toho, čím byla před dvaceti léty. Kdežto v Americe se sociologie rozvíjí stále intensivněji, a přesto Američané si krátce před válkou přeložili spisy italského sociologa Vilfreda Pareta a po válce spisy německého sociologa Maxe Webera. Přesto, že obojí byly napsány před první světovou válkou anebo krátce po ní, a přesto, že americká sociologie od té doby přinesla tolik nového, vzrůstá zájem o evropské sociology. Jsou studováni a ovlivňují americké sociologické myšlení. Také vliv Sigmunda Freuda přes veliké rozvinutí americké psychologie ve Spojených stá­ tech stále vzrůstá.

Leckde pronikají i některé drobnější rysy evropské kultury. Velmi mne pře­ kvapilo, že některé filmové herečky se tváří na fotografiích vážně, tak jako to kdysi bý valo v Evropě. Evropa ovšem přejala věčný americký úsměv právě nejvíce

 

 

 

na fotografiích. Američanům se nyní zdá zajímavější tvářit se na fotografii vážně. Zatím ovšem se tato vážná póza omezuje, myslím, jen na herečky. Jinou takovou organisační drobností je střídání akademických hodnostářů v universitních funk­ cích. Američtí děkani i presidenti byli v těchto svých funkcích smluvně najímáni. Nyní některé university, jako na příklad Harvard, ustanovují hodnostáře pouze na určitou dobu, po níž se zase ve funkci vystřídá jiný profesor. Harvard ovšem zatím zůstává při pětiletém turnusu, nikoliv jako u nás jednoročním.

Jiným drobnějším, i když všude patrným přijetím evropských kulturních r ysů je proniknutí vkusu do v ýkladních skříní amerických obchodů. Před vál­ kou pouze veliké obchody mívaly krásně upravené skříně. Upravovali je ovšem odborní aranžéři. Střední a menší obchody této otázce nevěnovaly žádnou pozornost,  a jak jsme již zdůraznili,  umisťovali  předměty  ve v ýkladních  skří­ ních bez ladu a skladu. Vliv velkých obchodů, které upravovaly svoje v ýkladní skříně po evropském vzoru, pronikl však, snad opět podporován zkušenostmi amerických vojáků v Evropě, i do výkladních skříní středních a malých obchodů. Ve vnějším dojmu, jímž Amerika na návštěvníka působí, je to podstatná změna.

Evropa zůstává pro Američana jakýmsi druhem pověr y. Evropské zv yky a způsoby mají pro Američana určitý půvab a znamenají pro něho něco vyššího a hodnotnějšího. Byla­li Evropa dosud v Americe napodobena poměrně málo, bylo to spíše z neznalosti než z nezájmu nebo z odmítavého postoje k evropské kultuře. Jakmile však miliony Američanů poznaly Evropu, byly evropskému vlivu v Americe otevřeny dveře dokořán. A nebudou už pravděpodobně nikdy tak uzavřeny, jako byly před válkou. Stále rychlejší a početnější styky mezi Evropou a Amerikou udrží zájem o napodobení Evropy v Americe myslím natrvalo.

Díváme­li  se  na  v ý voj  americké  kultur y  se  širšího  hlediska,  je  poměr k Evropě vlastně základní složkou americké  kultur y. Americká  kultura je jen odnoží kultur y evropské. Odnoží, která většinou v dobrodružných a chudých representantech v ytvořila novou společnost v podstatně jiných životních pod­ mínkách, než jsou podmínky evropské. Veliké vzdálenosti, nezvládnutá příroda, nepočetné oby vatelstvo, to vše obměňovalo evropské kulturní dědictví a dodávalo mu nové rysy. Větší prostota života, kombinovaná s puritánstvím, zřetel i k hmot­ ným poměrům a z duchovních nejvýše k náboženským hodnotám, větší odolnost vůči nepřízni  osudu,  větší samostatnost,  to vše v ytvořilo  z americké  odnože evropské  kultur y  kulturní  podoblast  značně  svéráznou.  Vědomí  neúplnosti vedlo vždycky vedoucí duchy amerického národa k vysokému oceňování Evropy a ke snaze rozšířit a prohloubit americkou kulturu podle vzoru evropského. Při­ tažlivost Evropy pro Spojené státy, její lesk a prestiž byly ovšem největší, dokud

 

 

 

velké evropské státy byly mocné a dokud kulturní americký život byl chudý. To se koncem XIX. století a počátkem století XX. podstatně změnilo. Čím častější byly styky zavedením a zdokonalováním parolodí, tím více přicházeli Američané do Evropy a tím více evropských učenců a jiných kulturních činitelů přicházelo do Ameriky. Americké školství, zvláště vysoké školství, bylo budováno především podle evropských, hlavně německých vzorů. Politické tradice francouzské revo­ luce byly doplněny pozdějšími vliv y německými a anglickými. Přesto Amerika zůstává až do konce XIX. století především zemí pionýrů, energických mužů praxe, z velké části mužů pevných mravních zásad, nepřístupných jemnějším kulturním vlivům evropským. XX. století znamená postupné přibližování se Evropě, přibližování se větve, která rostla stranou k mateřskému kmeni. Až teprv když větev dotkla se alespoň na krátkou dobu svého mateřského kmene, nastalo tr valejší a r ychlejší přiblížení, které vlivem stále vzrůstajících stykov ých drah bude pravděpodobně pokračovat. Již dnes vlastní cesta přes oceán tr vá pouze

10 hodin, z Irska přes New Foundland, a prodlužuje se o další tři a půl hodiny do New Yorku a na evropské straně o několik málo hodin do evropských hlav­ ních měst. To bude znamenat pro poevropštění Ameriky velmi mnoho, zvláště když lze počítat ještě s zrychlením a rozmnožením letecké doprav y. Již nyní se konstruují letadla na několik set osob, která jistě v nedaleké budoucnosti budou všeobecně užívána.

Vydání: 17, 2015, 1